Krok za krokem

1) Co byste měli připravit před pořízením želvičky?

  • Vhodnou ubikaci, ve které bude želvička žít. Je možné použít terárium, akvárium, želví stůl nebo prostorný plastový box (podle druhu). Do začátku doporučuji ubikaci o rozměrech alespoň 80x40 cm (lépe 100 x 50), takový prostor vám vydrží pro většinu druhů suchozemských želv přibližně na 2/3 roky. Pokud plánujete pořízení zimujícího druhu a máte možnost venkovního výběhu, kam bude následně váš želví chovanec na sezónu přemístěn a v zimě bude chrnět ve sklepě, již nebudete muset pořizovat prostor větší. Ubikace vám pak bude sloužit pouze jako případná karanténa. Pokud plánujete pořízení druhu, který nezimuje a zimní období bude tudíž trávit ve svém "bytě", budete muset po těch zhruba 2/3 letech pořídit ubikaci prostornější, záleží na druhu želvy. Více o ubikacích v kategorii VNITŘÍ UBIKACE.

  • Osvětlení a výhřevný zdroj, případně UV výbojku. K vyhřívání nám postačí obyčejná reflektorová žárovka. Není důležité s jakou watáží, ale aby bylo na substrátu pod ní 35-38 °C. Pokud ubikace nestojí na opravdu dobře osvětleném místě (pozor na průvan), bude třeba pořídit i lineární zářivku s denním spektrem světla (přibližně 6000 K). Pokud nemáte možnost venkovního (či alespoň balkonového) výběhu, kde by se želvíci (do 2/3 let) minimálně jednou za týden proběhli na sluníčku v období od dubna do října (po 2/3 letech by zde mohl žít stále), případně pokud vlastníte nezimující druh želvy, budete muset řešit i zdroj UVb paprsků. A to i v případě, že želvík bydlí pod oknem, tím totiž neprojde 97% UV záření. V žádném případě nechoďte do zverimexu pro lineární UVb zářivku, jsou to vyhozené peníze! Protože to jako zdroj UVb nestačí (a to i když vás bude prodejce přesvědčovat o opaku). Přes internet kupte vhodnou UVb výbojku, případně nejvýkonnější UVb spirálovou žárovku (kterou však budete muset častěji měnit - dle doporučení výrobce). Více o vyhřívání, světle a UV najdete v kategorii VNITŘNÍ UBIKACE.
  • Vhodný substrát. Pro většinu druhů je možné a vhodné ubikaci rozdělit na dvě části - suchou (nad kterou je zavěšen vyhřívací zdroj) a vlhkou (pro vlhkomilné želvy (např. uhlířské a karolínské) volíme vlhký substrát po celé ploše). Po několikaletém zkoušení všech možných substrátů se mi nejvíce osvědčil lignocel (drť z kokosových ořechů) smýchaný s pískem v poměru přibližně 3/1 ve prospěch lignocelu (v již rozmočeném stavu). Na tomto substrátu pravidelně odchovávám stovky želviček a nikdy jsem neměl jediný problém se zažíváním želv. Dále je možno použít i bezprašné hobliny, případně směs lesní hrabanky, ornice, písku. Většina druhů želv (včetně rodu testudo) by měla spát zahrabaná v dostatečně vlhkém substrátu, tak jako se v přírodě přihrabávají do zeminy a nasávají vláhu, která může být, i dlouhé týdny, jediným zdrojem vody - vláhy.  Více o substrátu se dozvíte v kategorii VNITŘÍ UBIKACE.
  • Misku na vodu (hloubku a tvar volte podle aktuální velikosti vámi vyhlídlé želvy), na krmení je nejlepší veliký plochý kámen či mělký talíř, libovolný úkryt (fantasii se meze nekladou), těžkou malou misku (vhodné jsou ty pro hlodavce na zrní) pro nadrcené vaječné skořápky. Více o vybavení ubikace se dočtete v kategorii VNITŘÍ UBIKACE.
  • Rozmyslete si, zda je pro vás možná investice do dvou želviček. Ne, že by to jedna samotná v životě nezvládla, ale ve dvou (či ve skupině) budou žít mnohem plnohodnotnější a bohatší život než o samotě. Kdo z nás by chtěl trávit třeba sto let na samotce?

2) Jaký druh vybrat?

  • Pokud nemáte vhodný prostor pro ZIMOVÁNÍ, či takový prostor nemají ani vaši ochotní sousedé, známí, příbuzní (ve vašem dosahu), vybírejte raději mezi nezimujícími druhy. Pokud se přeci jen pro zimující druh rozhodnete, bude třeba dopřát želvě alespoň pozvolný dlouhodobý "odpočinek" (více v kategorii ZIMOVÁNÍ). Želvy však bez zimování z dlouhodobého hlediska strádají a nedokáží se rozmnožovat.
  • Pokud nemáte možnost venkovního výběhu, nebo alespoň balkónového, je to veliká nevýhoda. V tomto případě je vhodné vybírat z druhů, které se dorůstají malých rozměrů. Pokud jste ochotní želvám poskytnout dostatek prosotru a investovat do potřebného vybavení, můžete jim však zajistit vyhovující podmínky i tak. Více o nárocích želvích "bytů" v kategorii VNITŘNÍ UBIKACE.

3) Kde želvičku pořídit?

  • Na tuto ozázku je celkem jednoduchá a jasná odpověď. Želvičku si pořiďte přímo od vhodného chovatele (předem se raději informujte zda se jedná o jeho odchovy nebo je jen překupník). Oproti zverimexu nebo importovaným zvířatům u kterých neznáte historii je volba pro nákup od opravdového chovatele mnohem bezpečnější cesta. I mezi chovateli jsou ale lidé slušní a neslušní (stejně tak jako všude jinde). Bohužel jsem to ve svých "želvích začátcích" poznal moc dobře... Nejlépe je dát na doporučení známých, popřípadě načíst internetové stránky (kde se můžete dozvědět o způsobu chovu daného chovatele), nebo můžete chovateli napsat či zavolat a položit mu vaše dotazy. Také ne každý chovatel vlastní a rozmnožuje druh o jaký máte zájem. Pokud je ale normální, jistě vám v takovém případě dá kontakt na chovatele vámi žádaného druhu.

4) Na co si dát při výběru želvičky pozor a v čem ji přepravit?

  • Pokud to lze, přijeďte si vybrat želvičku k chovateli osobně. Správný chovatel vám jistě umožní vybrat si z více želviček (pokud vás dopředu neinformuje, že na výběr už není). Způsob chovu je stejný jak u měsíčních či ročních mláďat. Záleží tedy jen na vás, jaké velikosti dáte přednost (pokud máte na výběr). Želvička by měla být při uchopení do ruky čilá, měla by dávat na jevo svou nespokojenost s tím, že jí "takhle taháte" kopáním nožiček a mácháním ručiček. Tedy to v případě, že si pro ní nepřijedete v osm večer, kdy už spokojeně zabrala, probuzení jí v takovém případě bude chvíli trvat. Vizuálně zkontrolujte všechny končetiny a krunýř, který nesmí být nijak deformovaný. Pokud má želvička nějaký (pa)štítek na krunýři navíc, nic se neděje. Stává se to i v přírodě. Někomu se to líbí více, protože je to originální a někdo zase preferuje symetrický počet štítků. Želvy s větším počtem paštítků či naopak ty, kterým chybí štítků více však mohou pomaleji růst. Na takovou želvu by vás měl chovatel jistě upozornit, pokud by vám zrovna padla do oka. Želvík má mít obě očka otevřená. Krunýř by měl být u mláďat lehce pružný, plastron hladký lehce vypokulí. Pokud želvička nežije v dostatečně vhlkém prostředí (rozdíly dle druhů) a nemá možnost zahrabat se do vlhkého substrátu, poznáte to na ni tak, že karapax i plastron bude jakoby svraštělí, scvrklý, vysušený. U odrostlých zvířat se to bude projevovat tzv. "pyramidováním" krunýře - nemoc při které hřbetní a žeberní štítky vystupují a tvoří jakési hrbolky. Od takové želvičky dejte ruce pryč. Jde o chovné podmínky, pokud jsou dobré, budou v pořádku i želvičky. Pokud vám chovatel na výběr nedá, bude mít řeči typu "že je nerad, když se na želvičky sahá" atd. Budťe opatrní. Jak jsem již v textu uvedl, tak i já jsem se v začátcích nechal pěkně napálit... 
  • Chovatel by vám měl odpovědět na veškeré dotazy ohledně chovu, měl by vám vysvětlit základní potřeby želv nebo vás odkázat na vhodné informace na internetu. A to jak před koupí želvičky, tak po koupi. Neměl by se chovat jako prodejci aut, kteří potencionálním zákazníkům "mažou med kolem huby" a poté co si spokojeně odjednou novým autem už na jejich následné dotazy "z vysoka kašlou" (jak je u nás bohužel normální). Chovatel by vám měl poradit vždy, když se na něj obrátíte a když je to v jeho moci.
  • Pro přepravu mláďat je nejvhodnější malá krabička, pokud možno neprůhledná. V takové přepravce s sebou želvičky neházejí (oproti velikému boxu) a když je to krabička neprůhledná, neděsí je ani to co vidí skrz stěny. Pro prťata do zhruba jednoho roku je ideální krabička například od Ramy. Do víčka udělat několik dírek kvůli přísunu vzduchu. Do krabičky zmuchlat papírové ubrousky, či hobliny nebo trochu jemného sena. V autě krabičku nedávejte pod větrák s klimatizací a ne za okno. To by snad nikoho ani nenapadlo. Pokud nejedete autem a mrzne, je pro přepravu vhodný termobox do kterého umístíte vedle krabičky se želvičkou také lahev s horkou vodou.

5) Máme doma želvičku. A co dál?

  • Znám to z vlastní zkušenosti. Člověk má chuť pořád si želvičku prohlížet a sahat na ní. Ale nedělejte to. Nechte ji alespoň týden pokud možno co nejvíce v klidu a jen jí pozorujte v nové ubikaci. Bude chvíli trvat, než nové prostředí prozkoumá a než si zvykne. Neděste se, když nezačne hned baštit vaše s láskou připravené chutné přivítání. Někdy se do jídla pustí téměř hned a někdy jí to může trvat i pár dní, je to individuální. A je to také známka toho, že už si zvyká a je v pohodě. No a dál? Dál je to jen na vás. Buď u té jedné či dvou zůstanete a nebo se z vás stane podobný želví maniak jako se stal ze mě a z mnoha dalších!