Základní potrava

Rád bych , hned z kraje, varoval před většinou „odborné“  literatury, která je u nás dostupná a ve které se můžeme dočíst například to, že želvu máme krmit dvakrát do týdne (což podle mého hraničí s týráním zvířat) nebo že jí máme podávat tvaroh a vajíčko. A to uvádím pouze jednu naprostou hloupost, do dalších se tady vzhledem k tématu tohoto článku pouštět nebudu. Mnou doporučenou literaturu najdete v kategorii LITERATURA.

Základní potrava

Suchozemské želvy (většina běžně chovaných druhů), jako primárně býložravci, potřebují stravu bohatou na vlákninu rostlinného původu, chudou pak na bílkoviny a cukry. Pro suchozemské želvy je jako základní potrava (přibližně 95% krmné dávky) vhodná ta, která má podíl vápníku vůči fosforu v poměru 2/1 a více. Základní potravou je luční směs, směs bylin a travin. Tedy pampelišky (rostlina jako stvořená pro želvaře, ideální poměry), jitrocel, jetel, řebříček, vojtěška, čekanka, kokoška, hluchavky, bodláky (které želvy milují) a celá široká škála dalších rostlin, které jsou jednotlivě uvedené a nafocené v podkategorii Letní období a Zimní období. V další podkategorii Doplňková potrava najdete vhodné "pamlsky" a pravidla jejich podávání (zelenina,  vyjímečně i ovoce, atd). Naším úkolem je pokud možno co nejvíce připodobnit podmínky chovu a tím pádem i složení potravy stavu, který je na lokalitách původu daných želv v přírodě. Což se nám samozřejmě nikdy zcela nepovede, ale správný chovatel jistě vyvine odpovídající snahu. 

Luční pící krmíme ve směsi  - želvičky si vyberou pro ně vhodnou potravu, samy poznají, co je pro ně nejlepší. Pestrost stravy je velmi důležitá pro nutriční nároky našich želvích chovanců. 

Když jsem na procházce velice často najdu nějaké doplňkové zpestření želvího jídelníčku, kterým želvám po svém návratu udělám radost. V lese listy a plody malin, ostružin, houby (a to klidně i okrajky s červíky), atd. Ve stráni planá jablka a hrušky, na podzim plnou tašku šípků (ty jsou plné vitamínů!), atd. Čím větší výběr z vhodné potravy  želvám dopřejeme, tím více nám to oplatí na svém zdraví, správném růstu a vitalitě.

Hledání dobré a chutné potravy v přírodě, a stejně tak i ve výběhu,  je pro želvy velice oblíbenná činnost, kterou provádí po většinu času jejich aktivity. Želva ve venkovním výběhu za pěkného počasí vylézá z boudy časně z rána, několik desítek minut se nahřívá prvními ranními paprsky na „provozní teplotu“ a pak jde na věc. Šmejdí po výběhu a krmí se. Když najde vhodnou potravu, párkrát si kousne a jde zase hledat dál. Je to podobné jako u nás, nebo alespoň u mě. Když je přede mnou švédský stůl, ochutnám od všeho trochu, ale sním toho celkem spoustu. Tak i želvy  ocení a využijí bohatý výběr potravy. Poznají jaké složení právě v daném období potřebují.

Pro různé druhy suchozemských želv platí také různé potravinové nároky. Mnou chované želvy rodu Testudo a Agrionemys horsfieldi mají nároky velice podobné nebo stejné a platí pro ně tudíž jeden a ten samý „návod“. Želvy pardálí budou mít jídelníček chudší, a naopak jídelníček želv uhlířských zase bohatší. Například želvy karolínksé jsou ještě úplně jiná kategorie. Ale o konkrétních potravních nárocích všech mnou chovaných druhů se budu blíže věnovat v jejich kategoriích.

Vápník

Pro správný vývoj a růst želvy je nutné, aby měla možnost doplnit si hladinu, pro želvy tak důležitého, vápníku. Je více způsobů, ale já jsem zastáncem nadrcených (nejlépe v kafemlýnku či mixéru) vaječných skořápek, které před konzumací „proženu“ mikrovlnkou, abych si byl jist, že nehrozí nákaza salmonelou. Sépiovou kost mám v teráriích také,  ale to spíše kvůli přítomnosti vhodných minerálů a pro obrušování zobáků želviček. Poměr Ca/P je u ní nevyhovující. 

I želvy ve venkovních výbězích nesmí být o další zdroj vápníku ochuzeny. Dospělým je možné házet vaječné skořápky i nenadrcené, hravě si s nimi poradí. Já to dělám tak, že mám v každém výběhu misku s nahrubo nadrcenými skořápkami, krytou stříškou. Želvy se tak skořápkami nadlábnou kdy chtějí. Nejvíce samozřejmě baští samice před snůškami a po nich.

Bílkoviny

Potrava želv má být chudá na bílkoviny, ale to ještě neznamená, že by je vůbec nesměly. Naopak v minimálním množství (vzhledem v poměru k rostlinné potravě) jsou pro ně prospěšné. V přírodě se želvy čas od času dostanou k výkalům predátorů, k mršině, mrtvému hmyzu, atd. Stejně tak si želvy ve venkovních výbězích moc rády pochutnají na šnekovi, slimákovi, žížale,  občas i na psím bobku, atd. Bílkoviny v této podobě by tudíž na jídelníčku želv neměly chybět. Ale pozor na množství, nepřehánět to! Zdravotní komplikace nejrůznějšího tipu a rozsahu by se dostavili záhy. Pokud někdo nemá možnost venkovního výběhu, je dobré zpestřit želvě jídelníček o bílkoviny i v teráriu. A to buď již zmiňovaným šnekem, slimákem, žížalou, červíkem, mrtvým cvrčkem, nebo rybím masem. Několikrát do roka podávám svým želvám malé sladkovodní ryby (lze je koupit na sádkách) jak často a v jakém množství se samozřejmě  pro daný druh želv liší. Po několika letech zkrmování rybek mohu potvrdit, že jejich občasná konzumace (včetně kostí) želvám velmi svědčí. V mém chovu je baští i želvy rodu testudo, dokonce i subadultní želvy pardálí si párkrát do roka s chutí kousnou. Želvy si takto doplní nejen bílkoviny v kvalitní podobě, ale i spoustu vitamínů, minerálů i vápníku. Platí ale, že ne vždy a ne každá želva takové zpestření přivítá. Stává se, že nad ním ohrnou nos zcela běžně. Záleží na druhu želv, velikosti, ale i třeba ročním období. Necháme to na nich. Želva sama nejlépe pozná, co kdy potřebuje doplnit. 

Granule 

Ve svém chovu granule vůbec nepoužívám. Lepší než kupovat tuto lisovanou hmnotu s umělými vitamíny je želvám v zimním oddobí častěji dopřát kvalitní zelenou potravu (rukola, polníček, římský salát). Ve finále nás to vyjde i levněji. Pokud však někdo chce a granulím "věří", měl by s nimi krmit pouze v omezeném množství a to jen v zimním obdodí, kdy nelze krmit luční pící. Pokud někdo cpe do želv granule v "zelené" sezóně je to lenoch, který své želvě může během relativně krátké doby odrovnat orgány látkové přeměny, které jsou vlivem nadměrné chemie (klidně i v podobě vitamínú) zatěžovány.  Jediné granule, které bych mohl doporučit jsou ze 100%ního lisovaného sena, například Agrobs a jím podobné. Můžete si také vyrobit granule sami, zde je slibně vypadající návod. Já to vyzkoušené nemám, ale pokud by do tohoto „vaření“ někdo šel, stál bych o referenci.

Umělé vitamíny

Velmi diskutovanou otázkou mezi želvaři je přidávání umělých vitamínů. V letním období, kdy je pestrý výběr zelené potravy, umělé vitamíny postrádají zcela smysl. Já osobně mladým nezimujícím odchovům umělé vitamíny nepřidávám ani v zimním období. Snažím se krmit co nejpestřejší (vhodnou) potravou i přes zimu. Jinak to dělám v zimním období u dospělých nezimujících zvířat, kterým jednou či dvakrát do týdne posypu krmení jednou až dvěmi čajovými lžičkami Nutrimixu pro nosnice (z umělých vitamínů má nejvhodnější složení a to včetně podílu vápníku a fosforu). V počtu zvířat, které v dané ubikaci jsou a která se "dělí" o potravu, se na každé jednotlivé zvíře dostane vitamínů trochu, ale dostane.  K přidávání vitamínů mě přesvědčil můj veterinář. Kterého si vážím, protože mi s želvími problémy dokázal často poradit. Považuji ho za odborníka na plazy. Pan MVDr. Pavel Vokrouhlík z veterinární kliniky WEILOVNA v Příbrami na Zdaboři.

Nevhodná potrava

Zde uvádím seznam naprosto nevhodné potravy pro suchozemské želvy. Pokud by byly želvy dlouhodobě krmeny takovouto potravou (a bohužel někdy i v literatuře doporučovanou), dostavily by se záhy  zdravotní komplikace a v krajním případě i úhyn. Pokud jste majitelem suchozemské želvy a čtete takovéto informace poprvé, poté co jste se v moudrých knihách dočetli o piškotech namočených v mléce, nezoufejte a neobviňujte se. Spíše pomozte se šířením želví osvěty. Protože většina majitelů suchozemských želviček u nás, majitelů kteří si pořídí svého mazlíka ve zverimexu (kde často nedostanou žádné nebo špatné informace o chovu) se řídí radami typu jedna paní povídala a želvy na to doplácí. Želva, která je přes léto chována ve venkovním výběhu, kde má čas na to dát se trochu dohromady, zvládne následnou piškotovou a šunkovou „dietu“ třeba několik let. Želvy jsou opravdu houževnatí tvorové, kteří se dokáží přizpůsobit, ale to nemění nic na tom, že takováto strava želvu pomalu ale jistě  zabíjí. Tak tedy „Kdo má uši ke slyšení, slyš.“ Kdo ne, tak toho želvy je mi líto.

Seznam nevhodné potravy

pečivo, piškoty, kompoty, vajíčka, tvaroh, jogurty, veškeré citrusy,

Voda a želvy

Pije suchozemská želva? Ano, pije. Pitné nároky se druh od druhu a podle velikosti želv značně liší. Chovatelé mají na tuto "problematiku" často velmi odlišné názory a želvám umožňují pití různými způsoby. I když se to nezdá, je to celkem obsáhlé téma a proto jsem se rozhodl věnovat "vodě" celou podkategorii - ŽELVY A VODA.